Mistryni Evropy ze Shefieldu a reprezentantku brněnského sportovního klubu Kometa si sportovní fanoušci spíše vybaví pod jejím dívčím jménem Černá. Během profesionální plavecké kariéry úspěšně absolvovala vysokoškolské studium na Mendelově lesnické a zemědělské univerzitě v Brně, kde po ukončení studia nastoupila na pozici odborné asistentky a programátorky IS (informačního systému). Před třinácti měsíci se stala matkou blonďaté holčičky Lucinky a mateřství si užívá.

Studium: Systémové inženýrství a informatika na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně

Zaměstnání před mateřskou: Programátorka IS

Děti: Dcera Lucie (13 měsíců)

Během úspěšné sportovní kariéry jste projela kus světa a dokázala vystudovat vysokou školu. Jak se dá spojit studium a kariéra závodnice?

Když se chce, tak se to spojit dá. Vždycky jsem chtěla kromě plavání pracovat i hlavou, protože jsem věděla, že plaváním se do budoucnosti nezabezpečím a nějaká práce mě po plavecké kariéře bude určitě čekat. Ve škole mně vycházeli vstříc. Pětileté studium jsem studovala sedm let, měla jsem tak na všechno dostatek času a nemusela jsem se nikam honit.

Když jsem přestala studovat, v rámci zachování určité hladiny přemýšlení, jsem na stejné univerzitě začala pracovat na třetinový úvazek jako odborná asistentka. Díky vstřícnosti svého šéfa a zkrácenému úvazku jsem zbytek času mohla věnovat sportu.

Je něco, co jste sportu musela obětovat?

Určitě by se našlo, ale nebrala bych to jako oběť, nýbrž jako volbu. Nikdy jsem neměla dost času na takový ten „studentský život“. Na druhou stranu si myslím, že mi sport hodně dal. Když se bavím s někým, kdo vedl jiný než sportovní život, měl jiné koníčky, tak říkám: "no, tohle jsem nezažila, já jsem byla celou tu dobu v bazéně..."

Jakou průpravu vám to dalo do života?

Věděla jsem, že když chce člověk něco dokázat, nebo skloubit a má přiměřené požadavky, stihnout se to dá. Docela brzo jsem se zapojila do prací na vývoji univerzitního informačního systému jako programátorka, kde jsem později našla uplatnění. Takže než jsem odcházela na mateřskou, pracovala jsem na obou místech; učila a zejména se věnovala programování. To mě naučilo týmové práci, protože plavání přece jenom je spíš individuální sport.

Jak na vás reagovali studenti?

Studenti, kteří se trošku zajímali o sport, o mně pravděpodobně věděli. Ve výuce jsem se sportem nijak neoháněla. Myslím, že se mnou proto jednali jako každým jiným vyučujícím.

Žena programátorka? Co vás vedlo k tomu zvolit si tento obor?

Není to obyčejná práce, kterou může dělat každý, což mne přitahovalo. Těžko říct, jak to bude vypadat dál po návratu z mateřské, jestli se budu schopna ještě v praxi uplatnit. Třeba se nebudu moct rovnat mladším kolegům, kteří znají novinky a stíhají studovat a programování. Také se samozřejmě budu chtít věnovat rodině. Teď mne to ale netrápí, v současné době mám jiné starosti.

Určitě změnilo. Můj život je teď jiný. Nejdůležitější pro mě je, aby byla malá v pořádku, abychom byli jako rodina v pořádku, zdraví a aby fungovala rodinná pohoda. Já jsem nebyla moc domácí typ, ani teď nejsem. Ale dřív jsem se hodně věnovala sportu, nebo jsem byla v práci. Myslím, že mě malá hodně zklidnila.

Co dělat je pořád, protože dítě neposedí, ale přináší vnitřní klid. Teď se snažím vnímat dítě a jeho potřeby. Propojit se s ní, protože si ještě neřekne. Snažím se zapojit mateřskou intuici.

Současná situace je jiná v tom, že nemůžu používat mozek, jak jsem ho po stránce logického myšlení používala dosud. Je nutné se „snížit“ na úroveň dítěte a tak se mu věnovat a hrát si sním. Číst si dětské básničky a říkanky, prostě stát se znovu dítětem.

To je něco, co jsem potřebovala, protože dřív jsem byla moc vážná a dělala jsem věci příliš na sílu. Dítě změní hodně.

A máte oblíbenou dětskou básničku nebo autora?

Zatím ještě ne, protože s básničkami teprve začínáme. Lucinka dávala všechno do pusy, včetně knížek. A já ji trochu omezovala, protože jsem nechtěla, aby měla všechno rozkousané.

Číst jsme začaly zhruba před dvěma měsíci. Nedávno dostala Lucinka od kamarádky k prvním narozeninám Krtečka s verši od Jiřího Žáčka, líbí se mi.

Najdu, bez toho bych asi nemohla být. Můj sport číslo jedna za poslední dobu jsou procházky s kočárkem. Myslím si, že bych mohla být dobrý tester Inglesiny, protože jsem určitě nachodila tisíce kilometrů. Každý den jsme minimálně jednou, ale spíš dvakrát venku, a to už od narození.

Protože malá ráda venku spala, tak jsme chodily s kamarádkou Katkou, která má holčičku Anežku o dvanáct dní mladší než Lucinka a shodou okolností jezdí taky s Inglesinou a dokonce stejnou, jak dvojčata. Nakočárkovaly jsme toho opravdu hodně.

Jednou týdně chodím plavat, plavání prostě potřebuji. A když jsem skončila s aktivním plaváním, začala jsem cvičit jógu, té se věnuji pořád.

Jsem. To mně pořád zůstalo, i když se snažím trošku to v sobě omezovat. V tomhle na mě má dobrý vliv můj manžel, který je pohodář.

U vrcholového sportu je určitá dávka sobectví je nutná. Když třeba plavu, chci být nejlepší, musím jednat sama za sebe, dát do toho všechno, tam na nějaké ohledy není místo.

Soutěživá jsem, ale v takovém tom dobrém slova smyslu, když potřebuji něco dokázat, tak se dokážu zakousnout. S dětmi přijde takové zjemnění, zvolnění, kdy soutěživost už není až tak důležitá.

Na stránkách univerzitního serveru (akela.mendelu.cz) prozrazujete, že jste se naučila plavat díky své mamince. Budete i vy vést dceru k plavání?

Určitě bych ráda, i když jsem kojenecké plavání přeskočila. Chodily jsme s kamarádkou, plavat s holkami do hodin pro děti, ale ne do vedeného kurzu. O Vánocích jsme přestaly, protože byla zima a holky byly nachlazené, tak jsme je tím nechtěly trápit. A také po promluvě s naší pediatričkou, která plavání kvůli nemocem nedoporučovala. Zpočátku nerada, ale potom jsem jí musela dát za pravdu, zima a nemoci ve spojení s plaváním, přechod zima teplo, na to děti nejsou nachystané. Poprvé jsem s ní byla zase plavat tento týden. Všechno potápění zapomněla, ale když se otrkala a rozkoukala, líbilo se jí to.

Já bych ji chtěla k plavání vést přirozenou cestou. Třeba si budeme spolu chodit zaplavat a později se uvidí. Nechci být taková ta matka trenérka, učitelka a všechno dohromady. Naopak si myslím, že kurzy a vůbec činnosti, kde jsou děti bez rodičů a vede je někdo jiný, jsou dítěti prospěšné. Ale v této fázi, kdy dítě má méně než tři roky se ani nedá mluvit o plavání, je to hra ve vodě, která s plaváním nemá nic společného. Jde o to, aby se dítě nebálo vody.

Jaké jsou v Brně možnosti pro plavání s dětmi?

Protože nechodím do žádných kojeneckých kurzů na dětské plavání, přiznám se, že nemám moc přehled. Vím, že možností plavání od zhruba tří měsíců po předškolní plavání je tu docela hodně. Ale řekla bych, že kurzy jsou dost plné. Když jsem se jednou, spíš namátkově, ptala, řekli mi, že chodit plavat s malou můžu, ale až za dva měsíce, protože jsou plní. I kamarádka mi říkala, že chodí plavat s miminem, ale že je jich tam hodně.

A nevím, jak fungují takové ty dětské bazénky, protože to nemá nic společného s bazény pro plavání. Děti potřebují teplou a čistou vodu, lepší hygienu, je tam jiná péče o prostředí.

V Brně je spíš problém s bazény. Bazén za Lužánkami se pomalu rozpadá. Byla jsem si tam zaplavat naposledy o Vánocích. Byla studená voda, protože se šetří na topení a plavalo tam pár lidí. Pro mě třeba dobré, já jsem si zaplavala a s nikým jsem se nekopala na dráze, ale z pohledu fungování bazénu na tom nemůžou vydělávat. Já si myslím, že bylo vhodné pro město jako Brno mít minimálně jeden 50metrový bazén. Plavecký stadion volá po opravě. Stojí na dobrém místě s dobrým přístupem.

Čím vás dcerka naposledy překvapila?

Ona překvapuje každý den. Člověk stojí a kouká s otevřenou pusou, protože vidí, jak se to dítě každý den učí nové věci. Jednou jí něco ukážu a ona už to předvádí sama. Například poslední novou věc, co se naučila - chodit pozadu ze schodů sama. Leze po čtyřech, ale pozpátku, takže nespadne. To je poslední novinka, jinak je to týden a kousek, co začala sama chodit. Takové ty věci: „jak jsem veliká,“ a tak, to dělá už hodně dlouho, je na ní vidět, že rozumí. Zkoušíme i trošku znakovat jako další způsob domluvy s dítětem. Občas mě překvapí i nepříjemně. Protestováním, nebo velkým křikem, když není po jejím. Má svou hlavu. Narodila se ve znamení berana, já jsem býk, budeme si to muset vyříkat.

Nestýská se vám na třeba po práci?

Po práci se mi rozhodně nestýská, já si užívám, že jsem doma. Plavání jsem se věnovala hodně, když už jsem přestala plavat a pracovala normálně, také jsem tomu taky dávala hodně, a hlavně jsem dělala práci, která mě bavila. Když člověk něco dělá a vidí výsledky, dostane zpětnou vazbu a ocenění práce, udělá mu to radost. Teď si užívám zase něčeho jiného a beru to jako odměnu.

I když, abych úplně nevypadla z programování, trošku se mu věnuji i z domu. Můj šéf v Univerzitním informačním systému mi vyšel vstříc, mám malinký úvazek, takže i teď při mateřské něco dělám. Je to pro mě nabídka ze strany zaměstnavatele, která mně pomůže udržet si pracovní mozkové závity. Trošku to i potřebuji, nevydržela bych jenom si hrát a být matkou na plný úvazek a nedělat u toho nic jiného. Beru to i jako pomoc týmu. Je to takové zpestření a já mohu mít pocit, že když jsem si něco odpracovala, můžu si zase hrát. 

Plánujete na mateřské zůstat tři roky?

Volím si tříletou variantu mateřské, pak bych se chtěla vrátit zpátky. Uvidíme, co třeba další děti, ale vždycky říkám: "zaplať pánbůh za jedno a dál se uvidí!"

Vrátíte se zpět programovat na univerzitu?

Pravděpodobně ano, pokud na to ještě budu mít a na mateřské úplně nezakrním, ale ráda bych.

Musela jste během závodní kariéry dodržovat životosprávu?

Spíš jde o denní režim, můžeme to nazvat jako životospráva. Plavání je takový vstávací sport, tréninky bývají od šesti hodin. Je nutné chodit brzo spát, abych byla schopná ráno vstát a zvládat zátěž. Protože plavání patří k těm sportům, kde se klade velký důraz na trénink - dvakrát denně dvě hodiny ve vodě a k tomu hodina v posilovně. Dbát na správnou skladbu jídla. I když u plavání jde hlavně o kvantitu, protože ten sport je náročný fyzicky. Je potřeba energii vhodně doplňovat, jíst zdravě, ale není nutné se vyhýbat nějakým potravinám. Třeba jsem nejedla smažená jídla, nemusela jsem knedlíky, ale když někdy byly, tak se taky svět nezbořil. Spíš je to taková ta zdravě zdravá strava - od všeho s mírou.

Ponechala jste si některé z těchto návyků do civilu?

Víceméně jím pořád stejně. Samozřejmě jím míň, jak to odpovídá výdeji. Už jsem si na to zvykla. Když si mohu vybrat, nevyberu si smažený řízek, ale radši nějaké zdravě udělané maso. Také mám ráda zeleninové saláty. Ale užívám si i sladké, zejména hořkou čokoládu.

Dovolila jste si během mateřství nějaký ten hříšek?

Během těhotenství jsem jedla docela hodně. Skladbu stejnou, ale víc. Moc mi chutnala Nutella. Skoro každý večer jsme si doma k televizi dělali misku s ananasem, nebo mangem. Neomezovala jsem se v jídle, říkala jsem si, teď nemusím. Přibrala jsem za těhotenství 18 kilo. Ale už to mám dole. 

Šlo to víceméně samo, hodně jde pryč kojením. Kojím doteď. A také pohybem. Jak jsem říkala, pořád někde chodíme s kočárkem. Člověk se vrátí do starých kolejí. Mám víc pohybu, i když jsem v těhotenství cvičila a pořád chodila plavat, ale s břichem je člověk takový nepohyblivý a už se mu potom ani moc nechce, zas si to užívá jinak.

Co podle vás skrývá za termínem zdravý životní styl? A co zdravý životní styl znamená pro vás?

Řekla bych, že hodně pohybu. Je to i spojené se sportem a s mým dřívějším životním stylem. Když mám den bez pohybu, už se necítím dobře. Pro mě osobně zdravý životní styl znamená aktivní životní styl. Stačí pohyb venku, nemusí to být nutně plavání, cvičení, běhání, ale spíš pohyb na čerstvém vzduchu. S malou už jezdíme na kole, sedí na sedačce vzadu. Byly jsme s kamarádkou i na přehradě na výletě. I s malou se to dá. Hlavně ji to baví. Když je doma, nudí se, hračky zná, pak dělá neplechu. Snažíme se být venku, jak je to možné.

Jste signatářkou petice stop kouření, myslíte, že se to podaří se někdy prosadit?

Já bych byla moc ráda. Jsem aktivní nekuřák. Kouření mně vadí, ale na druhou stranu ať si každý dělá co chce. Když si chce ničit zdraví, ať si ho ničí, ale ať kouří tam, kde to neobtěžuje nikoho dalšího. Rozhodně jsem všemi deseti pro zákaz kouření v restauracích a ve veřejných prostorách. Teď s malou do restaurace ani nejdu. Šla bych ráda, ale nebudu tam s dětmi. Ať si kuřáci kouří někde venku, nebo doma kde to neobtěžuje nikoho dalšího.

Nevím, čeho se politici bojí. Možná, že jsou sami kuřáci, nebo jsou v tomhle neschopní.

Byla jsem na studijním pobytu v rámci doktorského studia v Itálii, zrovna zakázali kouření v restauracích. Italové jsou docela vášniví kuřáci, bohužel i mezi studenty. Musím říct, že jsem tam nezpozorovala žádný problém. Lidi byli někde v restauraci na večeři, chtěli si zapálit, oblékli se, šli ven, vykouřili, šli zpátky. A zvládli to i ti Italové, kteří jsou takoví divocí a kouřili poměrně dost. Rozhodně si nemyslím, že by třeba restaurace přišly o zákazníky. Naopak by tam chodili ti, kteří nyní nejdou, protože jim vadí, že se tam kouří a smrdí jim oblečení.

Provozujete s malou nějaké další aktivity?

Chodíme tady na Sýpku do dětského klubu, který vedou maminy z Medlánek. Vznikl loni v září, říkáme si Medlánci. Pořádáme různé pohybové aktivity, měl by vzniknout i hudební kroužek. Je bezvadné, že to funguje - maminky potřebují udělat nějakou partu. (pozn.redakce: http://medlanci.webnode.cz)

Vůbec ne, spíš nedělám věci, které se s dítětem dělat nedají, prostě mi to nechybí. Nechodím nikam večer po šantánech. Když opravdu chceme vyrazit, tak si musíme zajistit hlídání. Ale vzhledem k večernímu kojení bych musela odcházet moc pozdě a pak by se mi těžko vstávalo, tak to ani moc nevyhledávám.

Také nejedeme na výlet na kole na celý den, ale třeba jenom na půl dne a jedeme tam, kam se dá dojet s malou v sedačce, a kde si potom může třeba hrát na písku, na prolézačkách. Nejedeme na 80km výlet, jak jsme jezdívali dřív, ale jedeme například jen na přehradu a zpátky. A je to.

Jaký význam má pro mobilitu výběr kočárku?

Kočárek je docela zásadní věc. Záleží na každé mamince, některé maminky hodně nosí děti v šátku. Já jsem s kočárkem najezdila spoustu kilometrů a musím říct, že se značkou Inglesina jsem velice spokojená. Hluboký kočárek používám pořád ve sportovní verzi, Inglesinu Magnum, ta má velká nafukovací kola. Na naše výlety do terénu to je úplně ideální. Když vím, že budu chtít jet někam dál, nebo se budu chtít jít projít tady po poli, nebo do lesa, vždy beru tento větší, se kterým se dobře jezdí.

Teď máme úplně nový sportovní kočárek Inglesinu Zippy. Což je taková pohodlnější varianta, když nejedu daleko, nebo když malá chodí. Je lehčí, tlačit se dá jednou rukou. Zatím jsem s ním nenajezdila tolik, ale jsem spokojená. Včera jsem s tím byla poprvé v tramvaji. Do tramvaje už se s ním dostanu sama, což je příjemná změna.

Omezení mobility se tedy projevuje spíš v tomto smyslu. Pokud se do obchodu dostanu jen po schodech, nejdu tam. Člověk tak trošku vidí očima vozíčkářů, kteří to vůbec nemají jednoduché. I když srovnávat to nelze, s kočárkem přejedu každý obrubník, ale vozíčkáři s tím problém mají. Ani nízkopodlažních tramvají tady moc nejezdí. Do Řečkovic jede jedna za tři čtvrtě hodiny, žádná sláva. Pak tam je 10 kočárků a lidi nadávají.

Jaká kritéria musí splňovat dobrý dětský kočárek?

Pro mě bylo důležité, abych měla čtyřkolku, která bude mít nafukovací kola. Když jsme vybírali hluboký kočárek, chtěla jsem, aby nebyl úplně těžký, aby se s ním dobře jezdilo, aby byl skladný, aby se dal dobře složit do auta. Velkou výhodou bylo, že se dá otočit po směru nebo proti směru jízdy kvůli sluníčku. To byla taková hlavní kritéria, podle čeho jsem kočárek vybírala. Samozřejmě těch věcí je víc, je třeba seřadit si priority. Ale i ty se mohou měnit. Když jsme kupovali ten loňský kočárek, chtěla jsem, aby do podvozku šla nacvaknout autosedačka. Nakonec jsem to použila asi třikrát. To je spíš pro toho, kdo chodí častěji do nákupních center, tam se to možná hodí.

A když jsem byla spokojená s Inglesinou hlubokým kočárkem, a po dalších konzultacích jsem zvolila od té stejné značky i sportovní kočárek – „golfáč“. Je výborně skladný, dá se rozložit jednou rukou, máme letošní model s vylepšením rukojeti, který se dá řídit jednou rukou. Už jsem s ním jela i dálkovou túru - včera jsme šli z města a pět kilometrů se s tím dá v pohodě ujet. Lze s ním jet i na dvouhodinovou procházku, samozřejmě už se musí vybírat terén. Ne na pole nebo do lesa, na to nemá kolečka. Zase je lepší spíš na snadné složení do auta.

Ty moje? To nevím. To bude asi tak nějak za běhu. Půjdeme na oběd nebo večeři. Velká oslava byla na Lucinčin rok. Teď se spíš sejdeme se jako rodina. S malou je to náročnější s výběrem podniku, kam se dá jít. Ať už kvůli kouření, a je dobré, aby tam byl dětský koutek, kde si Lucka pohraje.

Přicházíte tak trošku zkrátka...

Po této stránce ano, ale to vůbec nevadí. Člověk se potom více těší. Je to slavnostnější, když se jde třeba na nějaký oběd nebo večeři. Dřív jsme chodívali častěji, teď to bereme jako svátek. Pak to tam třeba malá prokřičí a jsme rádi, že jdeme pryč. Ale to se nedá naplánovat.

To je možná další změna, člověk bere věci víc jak přicházejí. Prostě to vždy nějak dopadne, s dítětem se ani nedá moc plánovat. A to je právě to hezké…