Login
Main menu

Sání je pro dítě intenzivní pocit a potřeba. Sání je vrozené chování. Na obrázcích z ultrazvuku lze vidět, že si dítě v matčině těle už od pátého měsíce těhotenství cucá palec. Již v prvních minutách po porodu saje dítě silně matčin prs, když jej poprvé kojí. Většina - ne-li úplně všechna - miminka mají při přijímání potravy výraznou potřebu sání. Průměrně 60 až 80% všech dětí v průmyslových zemích dostane během prvních šesti měsíců života dudlík.

 

 

Historie dudlíku

Používání pomocníků při sání je rozšířeno po celém světě a má dlouhou historii. Nejstarší dochovaní předchůdci dudlíku pocházejí z Egypta a mají zhruba 4500 let. Jedná se o takzvané sací hrnky, které nesloužily přímo k přijímání potravy, ale spíše k uklidnění dítěte uspokojením jeho potřeby sání. Též ve starověku  bylo používání dudlíků velmi rozšířeno; byla nalezena mnohá malá zvířátka s oušky, například žáby, která měla v obličeji malé otvory. Tyto figurky se dítěti zavěsily na krk a naplnily medem. Až do středověku byla tato cumlací zvířátka známá též v německé jazykové oblasti. V jiných kulturách se též používaly pevné potraviny jako například ryby nebo kousky masa, které mohlo dítě cumlat celé hodiny. Dále se používal též takzvaný cumlík, látkový hadřík, který byl naplněný kaší z mouky, chleba a medu. Běžně se též přidávaly makovice nebo alkohol. To bylo samozřejmě spojeno se značnými zdravotními riziky. 

Teprve s nástupem gumových dudlíků v minulém století se objevuje dudlík v dnešní podobě.

  

Dudlík může možná omezit kojení

Sporný je vliv dudlíků na kojení. Proto například mezinárodní organizace pro kojení La Leche Liga odrazuje kojící matky od brzkého používání dudlíku. Jedna švýcarská studie ovšem neprokázala žádný negativní vliv dudlíků na kojení.

  

Náhlá smrt dítěte a dudlíky

Výzkumy na Novém Zélandu a v Anglii poukazují opatrně na ,,možný ochranný efekt“ dudlíku: existují náznaky, že by se SIDS (syndrom náhlého úmrtí kojenců) mohl vyskytovat méně často u dětí s dudlíkem než u dětí, které dudlík neměly.

  

Hygiena

Mnoho matek olizuje dudlík, než jej dítěti dají – z hygienický důvodů. Tím se mohou přenášet z matky na dítě plísňové onemocnění – především kandidióza. Sice riziko není obzvlášť velké, je ale přeci jen lepší dudlík nebo jiné předměty, které dítě bere do pusy, raději umýt.

 

Jak se pozná dobrý dudlík?

  • dudlík by měl mít vhodný tvar a velikost pro ústa dítěte
  • tvar kopírující tvar patra: takže zploštělou, měkkou sací část na obou stranách a úzkou podpěru pro čelist a rty
  • otvory v takzvaném ,,štítku“
  • kroužek, jehož pomocí může být dudlík připevněn na dětskou bundu, proto aby neustále nepadal na zem

  

Kdy by se měl dudlík používat?

  • Dítěti dejte dudlík jen pokud si jste jistí, že dudlík opravdu chce. Možná chce uspokojit jinou potřebu.
  • Dudlík by se měl používat jen občas a na co nejkratší možnou dobu. Potřeba sání je často uspokojena již po pár minutách.
  • Po usnutí vyjměte dítěti dudlík z úst. Mnoho dětí vyplivne dudlík samo od sebe po zhruba 20 minutách.
  • Mluvit by mělo dítě radši bez dudlíku.
  • Pokud se po bytě válí na dosah ruky více dudlíků, tak má dítě možnost používat dudlík častěji, než je pravděpodobně nutné. Jeden dudlík by měl stačit. Některé děti s sebou nosí více dudlíků.

  

Jaký je rozdíl mezi silikonovými případně latexovými dudlíky?

Moderní dudlíky se skládají buď ze silikonu nebo z latexu. Oba materiály mají své pro i proti:

Latex je v porovnání se silikonem značně odolnější a pevnější. Je obzvlášť vhodný pro děti, které už mají zuby – latexový dudlík nemohou tak rychle zničit. Latex není tak odolný proti teplu. Působením slunečního záření a častým vyvařováním se latexový dudlík rychleji opotřebí a stane se porézním. Silikon je měkčí a případně příjemnější než latex. Silikon je méně elastický než latex a velmi rychle praskne když se objeví první trhlina. Potom se mohou odlupovat kousky a dítě je může spolknout. Latex má zabarvení dohněda – silikon je naproti tomu průhledný.

  

Škodlivé látky v dudlících?

Kvalitní dudlíky neobsahují ftaláty, PVC nebo těkavé škodliviny. Rakovinotvorná přidaná látka (MBT) se na našem trhu již neobjevuje. Avšak při cestách do zahraničí byste si měli vzít dostatek náhradních dudlíků, neboť ne všude platí stejně přísné normy.

  

Jaká velikost je nejvhodnější?

Většinou se dudlíky dělí do tří skupin podle velikosti: 

  • pro děti od jednoho do šesti měsíců
  • od šesti do 18 měsíců
  • od 18 měsíců, některé firmy tyto dudliky vyrábějí z plného materiálu, který dítě neprokousne, více...

Při výběru dudlíku se můžete docela dobře spolehnout na reakci Vašeho dítěte – pokud mu dudlík nesedí, jednoduše ho odmítne.

 

Jak čistit dudlík?

Tři nejčastější metody, jak čistit dudlík: 

  • Vyvařování: v malém hrnci přiveďte vodu do varu a vložte do ní dudlíky. Pozor: dudlík musí být úplně celý ve vodě – proto byste měli ještě předtím vytlačit vzduch z dutinky a pak ji úplně ponořit. Nevýhodou této metody je obsah vápenatých a hořečnatých solí ve vodě, které se při vyvařování usazují na dudlíku, ten zbělá a rychleji se opotřebí. Tento problém se odstraní, když se při vyvařování používá destilovaná voda.
  • Pro desinfekci dudlíku horkou párou potřebujete speciální přístroj, který seženete v obchodech pro děti: vaporizér. Horká vodní pára důkladně dezinfikuje a přístroj šetří díky integrovanému vypínači materiál – když se totiž dudlík vyvařuje příliš dlouho, změní strukturu a je lepivý a porózní.
  • Velmi podobnou metodou je sterilizace v mikrovlnné troubě. Sterilizovat tak můžete současně dudlíky se savičkami i s lahvičkami. V tomto sterilizátoru pak můžete mít dudliky uložené do doby kdy budou potřeba. Jedná se levné a velmi efektivní řešení. Více na...
  • Při studené dezinfekci se dudlíky vloží do roztoku, který obsahuje chemikálii, která zničí choroboplodné zárodky. Problém této metody: chemické usazeniny se mohou na dudlíku usadit a dítě je může přijmout.

 

Jaké příslušenství má smysl?

Řetízek na dudlíky je praktický vynález. Ale: řetízek na dudlíky byste si neměli vyrábět sami – existuje zde nebezpečí, že se dítě uškrtí, pokud bude řetízek příliš dlouhý. Řetízky, které můžete koupit v obchodě, podléhají přísným normám, co se délky a materiálu týče. Většinou jsou vyrobeny ze dřeva nebo plastu, mají uzávěry, které se dají připevnit na oblečení dítěte a nejsou delší než 22 cm. Je důležité dbát na to, že se z řetízku nedají uvolnit jednotlivé části – proto byste se jej měli hned zbavit, pokud je poškozený.

Kromě toho je výhodou pro uchovávání dudlíku, pokud jste venku, čistý obal.

  

Dudlík nebo palec?

Jelikož je palec tvrdý a není vytvarován podle čelisti, vznikají při cumlání palce časem vadné postavení zubů a těžko napravitelné vady čelisti. Je proto doporučováno, dávat přednost dudlíku: měkký materiál a vhodný tvar (na obou stranách zploštělý) minimalizují tato rizika.

  

Vadné postavení zubů u dětí s dudlíkem

Předkus, zkřížený skus a další vady skusu, vyčnívající špičáky a posunutí stoliček se vyskytuje u dětí, které dlouhodobě používají dudlík, než u dětí, které jej nepoužívají. Aby se čelist používáním dudlíku posunula, nějakou dobu to trvá: podle jedné skandinávské studie dva roky, při změnách na horní čelisti tři roky, aby se projevily změny.

 

Odvykání dudlíku

Mezi druhým a třetím rokem života by se dítě – podle odborníků – mělo učit, jak se obejít bez dudlíku.

Do této doby lze totiž napravit možné vady při růstu čelisti – potom to již nelze. Zpravidla je odnaučování obtížnou záležitostí. Jako pomoc mohou sloužit narozeniny nebo Vánoce, kdy může být dudlík takzvaně vyměněn. Taky slavnostní obřady, v jejichž průběhu se pohřbívají věci v zahradě, bývají často úspěšné.

Nejsurovější metodou je odstřihávat kousek po kousku špičku dudlíku – jednou prostě přestane dítě dudlík bavit.

Obtížnější je odnaučování u dětí, které si cumlají palec – to může trvat až do školního věku. Dudlík může pomoct, nezbytně nutný ovšem pro dobro dítěte není! Pokud máte svoji vlastní osvěčenou metodu odvykání dudlíku, rádi ji pro poučení a možná i pobavení jiných rodičů zveřejníme. Neváhejte a napište nám.